Historie Jaroniów CZ

První zmínka o Jarońowě (Jernow), ležícím na pravém břehu řeky Psiny, pochází z roku 1308. Pozdější název z roku 1448 byl (Jarnawa, Jarohnev, Jarowniów) a v roce 1452 Janow, což znamená Jarogniew. Název osady odkazuje na jméno zakladatele, Jarogniew. Obec byla od počátku své existence majetkem řádu svatého Jana z Grobniki. Obyvatelé byli nuceni pracovat v nevolnictví na panství Grobnik, protože v Jarońowě nebyl žádný statek.
Pokud jde o církevní příslušnost, patřilo jaroňovské obyvatelstvo k nedaleké farnosti Baborów, k níž přes řeku Psina vedl jeden hlavní most a 6 menších přechodů - lávek. Ze současné strany ul. Opawska, tam byl ještě jeden most přes místní stojaté vody, který sloužil jako koupací a mycí prostor pro obyvatele Baborowo a Jaroniów.
V devadesátých letech 19. století farníci z Jaroniówa ​​zaplatili baborowským farářům desátek z 15 půllitrů pšenice a 14 ovesů. V roce 1836 přešli vesničané z poddanství na nájem, díky čemuž se jejich farmy mohly svobodněji rozvíjet.
V roce 1723 žil v Jaroniowě správce vesnice, 24 rolníků a 33 domácích dělníků. Celá orná půda měla 696 ha. Počet obyvatel obce byl následující: 1783 - 468 osob; 1850 - 629 lidí; 1890 - 1 020 osob, 1910 - 1 115 osob, 1925 - 1 153 osob.
Obyvatelé Jaroniówa ​​dříve používali moravský jazyk. Situace se změnila na konci 19. a na počátku 20. století. Jazyková struktura obyvatel bývalého Jaroniowa v roce 1880 byla následující: německy mluvilo 291 lidí a moravsky 631 lidí. V roce 1910 z 1115 obyvatel mluvilo německy 469 lidí, polsky 519 lidí a moravsky 127 lidí. Škola a německá vzdělávací politika významně přispěly k germanizaci.
V roce 1845 bylo ve vesnici 112 domů, které obývalo 621 lidí. Z toho 617 - katolíci a 4 Židé. V roce 1861 se počet obyvatel zvýšil na 708 (694 - katolíků a 8 Židů).
Je známo, že v roce 1788 byla v obci obecná škola, kterou navštěvovalo 60 dětí. Roku 1823 postavili vesničané na vlastní náklady na základech staré školy nový. Počet studentů v roce 1905 byl 264. Funkci ředitelů škol postupně vykonávali: A. Klinke, F. Janosch, J. Thomczek, P. Thomczik, R. Osieka a do roku 1873 byli školními inspektory faráři z r. Baborowo a poté radní hygienik - dr. Proske, dr. Schauschor.
V roce 1872 byl postaven cukrovar. Tento podnik byl dílem akciové společnosti pěstitelů cukrové řepy, jejímž hlavním původcem a majitelem byl W. Proske, lékař a městský radní. V témže roce proběhla první kampaň, při které vypukl požár a surovinu částečně spálil. Další velký požár cukrovaru v roce 1876 zničil sklad cukru.
V letech 1854-1856 byla zahájena výstavba železniční trati na trase Racibórz - Głubczyce. Jeho otevření se uskutečnilo 1. ledna 1855. V roce 1898 byla otevřena trať Kędzierzyn-Baborów a v roce 1909 byla otevřena trať Opawa-Pilszcz. Nádraží se nacházelo v Jaroniowě. V roce 1877 byl vedle nádraží postaven hotel „Am Bahnhof“ (Hotel u nádraží).
V 60. Chudá a malá populace Jarońowa našla zaměstnání v místním cukrovaru a cihelně.
Díky dlouholetému úsilí obyvatel Jarońowa byla v roce 1889 postavena novogotická kaple za vzývání Srdce Ježíšovo. Po obou stranách hlavního vchodu jsou na vysokém podstavci dvě pozdně barokní kamenné sochy sv. Jana Nepomuckého (založen roku 1766 Janem Schoppem) a sv. Florian (založen v roce 1768 nadací Mateusz Knopik). Vedle kaple je mramorový kříž, který založil patrimoniální soudce Wyschkoni a jeho manželka. V této kapli se nekonaly žádné katolické bohoslužby. Se souhlasem baborówského faráře byl zapůjčen místním protestantům pro náboženské účely.
Rostoucí počet obyvatel a studentů vyústil ve stavbu druhé školní budovy. Byl postaven v roce 1901 v areálu ředitelské zahrady (dnešní budova mateřské školy v Opawské ulici). Náklady na stavbu nové školy činily 23 000 marek. Ve staré školní budově (zbořená školní budova v ulici Powstańców) byla umístěna 2. a 3. třída a byt pro druhého učitele. V nové škole však byla uspořádána třída a byt pro vedoucího (prvního učitele) a třetího učitele. Řediteli školy v Jarońském byli postupně: A. Klinke (1823-1825), F. Janosch (1826-1843), J. Thomczek (1844-1872), P. Thomczik (1872-1913), R. Osieka z 1913. Škola měla vlastní pozemek o rozloze 1,31 ha.
Před vypuknutím první světové války převzal Jaroniów telefonování. Během první světové války zemřelo z Jaroniów 56 obyvatel. V kapli Srdce Ježíšova postavili místní obyvatelé pomník padlým na památku jejich jména. Po druhé světové válce sv. památník byl zničen. V hornoslezském plebiscitu v roce 1921 Pro Německo hlasovalo 736 lidí, pro Polsko 14.
   1. dubna 1928 byla obec Jaroniów navzdory protestům a námitkám jejích obyvatel začleněna do města Baborów. Jaroniów byl díky své krásné poloze a krajině v německých dobách nazýván „Jarońovo Švýcarsko“. Obec měla ropné osvětlení, novou silnici o délce 1 km (nyní ulice Powstańców), vodovod a chodníky. Jedenáct kněží bylo vysvěceno na kněze z Jaroniów.