Dějiny obce Jaroniów

            První zmínka o Jaroniowě, ležícím na pravém břehu řeky Psiny, pochází z roku 1308. Pozdější název z roku 1448 zněl Jarnawa (Jarohnev, Jarowniów) a v roce 1452 Janow neboli Jarogniew. Název osady navazuje na jméno zakladatele Jarogniewa. Od počátku své existence byla vesnice majetekem johanitského řádu z Grobniků. Její obyvatelé byli nuceni k robotě na grobnickém majetku, jelikož w Jaroniowě neexistoval žádný zemědělský (poplužní) dvůr.

            Pokud jde o církevní příslušnost, obyvatelé Jaroniowa patřili k nedaleké farnosti Baborów, do níž vedl jeden hlavní most a 6 menších lávek přes řeku Psinu. Ze strany dnešní Opavské ulice se nacházel ještě jeden most, který stál nad místní vodní plochou, která obyvatelům Baborowa a Jaroniowa sloužila jako koupaliště a místo k praní oděvů.

            V 90. letech 17. století jaroniowští farníci platili baborowským farářům desátek ve výši 15 půlkorců pšenice a 14 ovsa. V roce 1836 obyvatelé vesnice začali místo roboty odvádět vrchnosti pouze poddanské dávky, díky čemuž se jednotlivá hospodářství mohla rozvíjet již svobodněji.

            V roce 1723 w Jaroniowě bydlel starosta, 24 sedláků a 33 chalupníků. Celková plocha zemědělských pozemků činila 696 ha. Počet obyvatel vesnice se vyvíjel následovně: r. 1783 – 468 osob; r. 1850 – 629 osob; r. 1890 – 1.020 osob, r. 1910 – 1.115 osob, r. 1925 – 1.153 osob.

V minulosti používali obyvatelé Jaroniowa moravštinu. Situace se změnila na konci 19. a počátku 20. století. Jazyková struktura obyvatel v roce 1880 byla následující: němčinu používalo 291 osob, moravštinu 631 osob. V roce 1910 z 1.115 obyvatel používalo 469 němčinu, 519 polštinu a 127 moravštinu. K poněmčení do značné míry přispělo školství a německá osvětová politika.

V roce 1845 bylo ve vsi 112 domů, v nichž bydlelo 621 osob. Z toho bylo 617 katolíků a 4 židé. V roce 1861 počet osob vzrostl na 708 (694 katolíků a 8 židů).

Víme, že v roce 1788 existovala ve vsi obecná škola, kterou navštěvovalo 60 dětí. V roce 1823 místní obyvatelé vystavěli na základech staré školy školu novou. Počet žáků v roce 1905 činil 264. Funkci ředitele školy zastávali postupně: A. Klinke, F. Janosch, J. Thomczek, P. Thomczik, R. Osieka. Do roku 1873 byli školními inspektory faráři z Baborowa a následně zdravotní rada – dr Proske, dr  Schauschor.

            V roce 1872 byl vybudován cukrovar. Realizace tohoto záměru byla dílem akciové společnosti pěstitelů cukrové řepy a jeho hlavním iniciátorem a vlastníkem cukrovaru byl lékař a městský radní W. Proske.Ve stejném roce proběhla první kampaň, během níž vypukl požár a část cukrovaru byla zničena. Další velký požár cukrovaru v roce 1876 pak zničil sklad cukru.

            V letech 1854 – 1856 začala výstavba žlezniční tratě Racibórz – Głubczyce. K jejímu otevření došlo 1. ledna 1855. V roce 1898 byla zprovozněna trať Kędzierzyn – Baborów a v roce 1909 spojení Opava – Pilszcz. Nádraží bylo umístěno v Jaroniowě a v roce 1877 byl vedle něj postaven hotel  ,,Am Bahnhof" (Hotel u nádraží).

            V 60. letech 19. století založil dr. Proske nedaleko nádraží cihlenu, která kromě cihel vyráběla dlaždice a střešní tašky. Chudí obyvatelé Jaroniowa pracovali právě zejména v místním cukrovaru a cihelně.

            Díky mnohaletému usílí obyvatel Jaroniowa byla v roce 1889 postavena novogotická kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Po obou stranách hlavního vchodu byly na vysokém podstavci umístěny dvě pozdněbarokní sochy sv. Jana Nepomuckého (výroba sponzorována v roce 1766 Janem Schoppem) a sv. Floriána (výroba sponzorována v roce 1768 nadací Mateusze Knopika). Vedle kaple se nachází mramorový kříž, jehož výroba byla sponzorována sudím Wyschkonim a jeho ženou.

V této kapli se nekonaly katolické bohoslužby. Se souhlasem baborowského faráře byla totiž propjůčena k náboženským účelům místním evangelíkům.

            Rostoucí počet obyvatel a žáků vedl k postavení druhé školní budovy. Vznikla v roce 1901 na pozemku zahrady ředitele školy (dnešní budova mateřské školy na ulici Opawska). Nová budova stála 23.000 marek. Ve staré budově (zničená školní budova na ulici Powstańców) byla umístěna 2. a 3. třída a také byt pro druhého učitele. V nové škole byl přednáškový sál a byty pro ředitele (prvního učitele) a třetího učitele. Řediteli v jaroniowské škole byli:  A. Klinke (1823-1825), F.Janosch (1826-1843), J.Thomczek (1844-1872), P.Thomczik (1872 – 1913), R. Osieka od roku 1913. Škola měla vlastní pozemek o výměře 1,31 ha.

Před vypuknutím 1. světové války byl do Jaroniowa zaveden telefon. Ve válce zahynulo 56 obyvatel Jaroniowa. U kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova byl postaven pomník se jmény padlých. Po 2. světové válce byl tento pomník zničen. V hornoslezském plebiscitu v roce 1921 hlasovalo pro připojení k Německu 736 osob, k Polsku 14.

Dne 1. dubna 1928 byla vesnice Jaroniów, i přez nesouhlas obyvatel, připojena k městu  Baborów. Jaroniów byl v době, kdy byl připojen k Německu, s ohledem na krásnou polohu a okolní přírodu, nazýván „Jaroniowským Švýcarskem”. Vesnice měla petrolejové lampy, novou cestu o délce 1 km (dnes ulice Powstańców), vodovod a chodníky. Kaplanské svěcení přijalo 11 kněží z Jaroniowa.