Dějiny zemědělství a baborowských pivovarů

Od svého založení ve 13. století měl  Baborów vesnický charakter a většinu obyvatel města tvořili zemědělci. Našli bychom zde velké hospodářské dvory patřící měšťanům i malá hospodářství domkářů. Řemeslo a obchod, typické pro městské prostředí, zde oproti zemědělství hrály pouze druhořadou roli. Zástavba Baborowa měla (kromě náměstí) vesnický charakter. Většina obyvatel města se v minulosti živila právě zemědělstvím. V 16. století se zde objevuje nová společenská vsrtva – domkáři. Těm byl přidělován malý pozemek, na němž mohli postavit pouze své obydlí. Jejich úkolem bylo pracovat na pozemcích baborowského poplužního dvora. Jednalo se tedy o další pracovní sílu.

Na konci 18. století (1787) došlo k dalšímu rozvoji města, které si však i nadále uchovávalo svůj vesnický vzhled. Kromě obytných domů (74 ve městě a 187 na předměstích) zde bylo 114 stodol a 72 stají. Domy byly většinou dřevěné, pouze 1/5 staveb byla krytá taškami. Stodoly se nacházely zejména na dnešní ulici Wiejska.

V roce 1840 obdělávali baborowští rolníci půdu o výměře 5.596 jiter (1.399 ha). K baborowskému poplužnímu dvoru patřilo 468 jiter orné půdy (142 ha), 5 ha luk a 2,5 ha neobdělávané půdy. Na svých statcích chovali baborowští obyvatelé 252 koní, 1.120 krav a 307 prasat. Ve velkém byly pěstovány: žito, oves, ječmen, len, řepka, jetel, chmel a brambory. V roce 1860 patřilo k živému zemědělskému inventáři: 198 koní, 30 hříbat (150 koní bylo využíváno k polním pracím), 370 krav, 11 býků, 148 telat, 76 prasat, 74 selat a 78 koz. V roce 1849 se zemědělstvím živilo 74,8 % obyvatel Baborowa.

Na začátku 20. století se soukromým zemědělstvím živilo zhruba 21% obyvatel Baborowa. V roce 1939 byl největším hospodářem ve městě  Joseph Seemann. Jeho majetek se rozkládal na ploše 75 ha. Farnost Baborów vlastnila 45 ha pronajaté půdy.

V roce 1811 fungovaly ve městě dva pivovary: měšťanský a panský. Oba sloužily jak místním, tak okolním zemědělcům. Rostoucí poptávka pak vedla k otevření dalších dvou pivovarů. Na konci 19. století tedy ve městě fungovaly pivovary hned čtyři.

V roce 1862 byla založena „Sladovna Baborów”, která patřila J. Felbierovi. V roce 1913 k ní byla přistavěna sušárna ječmene, ovoce a zeleniny.

Z důvodů malé poptávky a odbytu vyráběného piva byly v meziválečném období zlikvidovány čtyři pivovary: J. Felbiera, K. Kleina, A. Bilznera a rovněž A. Felbiera. Tehdejší obyvatelé města totiž začali upřednostňovat pivo vyráběné ve větších a modernějších pivovarech (Hlubčice, Ratiboř).

Nedařilo se také sladovnám. Ze čtyř, patřících J. Felbierovi, J. Wittkovi, J. Himmelovi a A. Bilzerovi, přežila pouze sladovna J. Felbiera. Pracovalo v ní pět zaměstnanců. V letech 1936/1937 tato sladovna vyrobila 303 tun plzeňského sladu. Po roce 1945 byly pozůstatky sladovny na ulici Opawska rozebrány.

V roce 1932 vyhořela spolu s velkým množstvím ječmene Wittkova sladovna. Přes veškerou snahu hasičů se ji nepodařilo zachránit. Přechod fronty v roce 1945 pak zapříčinil 45 % zničení sýpky sladovny, která stála na ulici Głubczycka.