Cihelny v Baborowě

V průběhu 19. století došlo v Baborowě k výraznému rozvoji místního průmyslu. Zastoupeny zde byly: pivovary, lihovary, cihelny, cukrovar a cementárna.

Budova parní cihleny nacházející se v Jaroniowě (poblíž nádraží) vznikla zásluhou zdravotního rady W. Proskeho, který byl několik let také jejím vlastníkem. Cihelna fungovala již od roku 1861 a zaměstnávala místní pracovníky z Jaroniowa a Baborowa. Kromě tradičních cihel vyráběla také střešní tašky a dlaždice. V roce 1875 se majitelem továrny stal Edwin Rudziński a roku 1903 jeho bratr Oskar Rudno Rudziński. Po jeho smrti v roce 1919 cihelna přešla na jeho ženu Gabrielu a tři syny: Andrzeje, Edwarda a Mariana. S ohledem na polský původ majitelů převzaly správu cihelny od ledna 1940 do března 1945 německé nacistické úřady.

V březnu 1945 došlo během válečných bojů k poškození továrny. Na hlavní budovu spadla bomba, která zničila pece sloužící k vypalování cihel. Kromě toho byl také poškozen hlavní komín. Rozhodnutím Okresního úřadu v Hlubčicích ze dne 16. července 1945 získal Edward Rudziński dočasný souhlas s převzetím vedení cihelny. Po válce byly části cihelny obnoveny, vyměněny byly rovněž ze 70% zničené pražce a kolejnice železniční vlečky k továrně. V souvislosti s válečnými událostmi se však do továrny nevrátila řada odborníků, kteří v ní před válkou pracovali. Výroba cihel byla opět obnovena 1. dubna 1946. V prvních měsících zde našlo uplatnění 44 dělníků a 2 administrativní pracovníci. Již v roce 1946 však cihelna narazila na problémy v podobě nedostatku surovin potřebných k výrobě cihel. Jednalo se především o uhelný prach, maziva, olej, papír a acetylen. V listopadu byla z důvodu nedostatku uhlí ukončena výroba surových cihel a 18. prosince 1946 bylo ukončeno vypalování cihel. Od 1. dubna do 18. prosince 1946 zde bylo vyrobeno 2.400.000 cihel. V roce 1948 byla cihlena pod názvem ,,Rudziński i Spółka z o.o. Cegielnia Parowa w Baborowie” zapsána do obchodního rejstříku. Díky tomu se objekt se všemi budovami a zařízením stal majetekem Rudzińských. V roce 1951 byla cihlena na základě zákona o znárodnění majetku včleněna do družstva „Głubczyckie Zakłady Terenowego Przemysłu Materiałów Budowlanych” se sídlem v Branicích. Dne 30. září 1966 pak byla cihelna Rudzińských zestátněna. Na konci 60. let 20. století byl parní pohon cihleny vyměněn za elektrický.

Posledním uživatelem cihelny byl v roce 1989 podnik „Opolskie Przedsiębiorstwo Materiałów Budowlanych w Opolu”. V roce 1991 byl vyhlášen bankrot cihelny, která v té době zaměstnávala 45 osob. Po 32 let trvajícím snažení původních vlastníků byla cihelna v roce 1998 navrácena rodině Rudzińských.

Kromě cihelny Rudzińských fungovaly v Baborowě ještě dvě menší cihelny, které byly založeny v roce 1877 v blízkosti ulice Głubczycka. Majiteli první z nich byla rodina Skiba a později rodina Deponte. V roce 1913 během bouřky udeřil do továrního komína této cihleny blesk a komín přepůlil. Půlka komína pak spadla na střechu sousedního domu. Během válečných operací v roce 1945 však cihelna naopak poškozena nebyla. Přesto již v roce 1948 nefungovala.

Druhá cihelna nacházející se na ulici Głubczycka patřila do roku 1930 rodině Kokottově. V roce 1930 byla z důvodu finančních problémů majitele dána do dražby a odkoupena za 75.000 marek Riedlem. Válku přežila rovněž bez většího poškození a v roce 1947 byla zestátněna.